1. Většina webových stránek, které dělá AI, je udělaná špatně. Často proto, že je špatně udělané zadání, ale mohou pro to být i jiné důvody. I se slušným zadáním má AI tendenci sklouzávat k obecnosti, protože v jádru generuje „průměr internetu“. Bez člověka, který výstup usměrní a pozná, kde je to fádní, vznikají weby podobné si navzájem jako vejce vejci. Google to ostatně od března 2024 řeší jako tzv. scaled content abuse – cílené hromadné vytváření stránek s malou nebo žádnou hodnotou pro uživatele, bez ohledu na to, jestli je ve velkém dělá AI, nebo lidé. Hlavní příčina ale zůstává na straně zadavatele. Většina lidí neumí dělat svůj marketing, nemá nápady, a AI jim tak nanejvýš rychleji vyrobí to, co by bez ní zadali agentuře – špatný web. O tom jak přistupuje ke generovanému obsahu Google se můžete dočíst například zde – Digital Applied Team.
2. Ano, spousta lidí si začala dělat weby sama – a je to v pořádku, pokud jste kadeřnice z Dolní Lhoty, kde web slouží hlavně k tomu, aby vás lidi našli. Pokud jste ale majitel firmy dodávající kosmetiku do celé Evropy, časem zjistíte, že nechcete po večerech sám nahrazovat IT oddělení, i když vám to dnešní nástroje umožní. Nechcete mít plnou hlavu možností, nápadů, plno rozdělané práce a trávit ajťáckými činnostmi tisíce hodin. Prostě vám najednou bzučí v hlavě milion nápadů a počáteční nadšení se změní v přetíženost. Svůj čas chcete dát jiným věcem a IT dál delegovat na někoho, kdo tomu rozumí – a čím víc firma roste (víc jazyků, víc zemí, víc napojení na sklad či účetnictví), tím se DIY řešení (udělej si sám) ukážou jako nepoužitelná.
3. Časem také zjistíte, že nechcete (a hlavně nestíháte) znát všechnu legislativu, technické parametry a další věci potřebné pro vytvoření a provozování webu. Tento bod souvisí s bodem 1. Špatné zadání většinou nevzniká ze zlé vůle, ale z toho, že zadavatel netuší, co všechno má vědět. Konkrétní příklad: e-shopy prodávající do EU musí od 28. června 2025 splňovat zákon č. 424/2023 Sb., kterým se do českého práva přejímá Evropský akt o přístupnosti – web musí jít ovládat i lidem se zdravotním postižením. Výjimku mají jen mikropodniky do 10 zaměstnanců a s obratem do 2 milionů eur, takže například firma vyvážející kosmetiku po Evropě do toho pravděpodobně spadá. A není to jen teoretické riziko: e-shopy, které to nesplní, riskují pokutu dosahující až 10 milionů korun, dohled má na starosti Česká obchodní inspekce. Přesně tohle majitel firmy nemá šanci sám uhlídat, natož to správně zadat AI, pokud o tom vůbec ví.
4. Když děláte web o rohlících nebo o prodeji triček, může jeho obsah klidně udělat AI – je to čistě informační obsah, u kterého čtenář ani neočekává pohled konkrétního autora. Když ale děláte web pro uměleckého kováře, jehož příběh je velmi osobní, nikdo tento příběh nezná, nikdo o panu kováři nikde nepsal a vy ho znáte mnoho let – tady AI nevytvoří nic použitelného, protože nezná vaše pouta, ani necítí osobnost kováře. Věty poskládat sice umí, ale nemá odkud brát obsah, emoce, konkrétní zážitek nebo historku. Nikdo jí žádnou neřekl, takže si ji buď vymyslí (a bude znít jako každá jiná AI historka), nebo sklouzne k obecným frázím. Stejný princip platí u realitních makléřů – důvěra, kterou si léta budují s klienty v regionu, se nedá simulovat, dá se jen popsat, a to musí udělat někdo, kdo ji opravdu zná. Není náhoda, že Google tohle formalizoval do rámce E-E-A-T.
E – Experience (Zkušenost): Zda autor prokazuje osobní a praktickou zkušenost s tématem (např. vlastní recenze produktu či testování).
E – Expertise (Odbornost): Zda má autor hluboké znalosti, dovednosti a odpovídající kvalifikaci v daném oboru.
A – Authoritativeness (Autorita): Jak je autor nebo celá značka vnímána ostatními experty a celým oborem (např. citace, reference a zpětné odkazy).
T – Trustworthiness (Důvěryhodnost): Nejdůležitější pilíř. Posuzuje celkovou legitimitu, přesnost a bezpečnost stránek, transparentnost autorství i ochranu dat.
5. Když chcete, aby byly weby lidské, a nejen informačně bohaté, musí za nimi vždycky stát člověk jako zdroj lidského – příběhu, hlasu, rozhodnutí, co je vůbec důležité říct. AI přitom klidně může pomoct s formulací, korekturou nebo překladem – jde jen o to nespoléhat na ni tam, kde má být slyšet člověk. A to i za cenu toho, že výsledek nebude dokonalý – dokonalost stejně nikdy nebyla to, čemu lidé věří. Lidé věří svojí intuici, pocitům a působí na ně také lidské charizma a emoce.